Jaroslav Pospíšil, Hubert Valášek, Hana Pospíšilová: Herr Direktor a ti druzí. Albrech Miesbach, protektorátní ředitel Baťových závodů

Edice WALT

Spolupracovali: Jan Netal, Eva Netal

Jazyková korektura Pavlína Andreeová

Typograficky upravila Kristýna Petáková

Vytiskla tiskárna Těšínská tiskárna, a.s. 

Anotace: 

Krátce po okupaci Československa v roce 1939 muselo české vedení světoznámých Baťových závodů ve Zlíně vyřešit choulostivé otázky spojené s vlastnictvím a fungováním firmy. Aby předešli okupační úřady, které chtěly do Baťa, a. s., dosadit vybraného Němce, získali čeští ředitelé do managementu Albrechta Miesbacha, vedoucího pracovníka obuvnické firmy v Augsburgu, který měl nad podnikem držet ochrannou ruku a uchovat ho v českých rukou.

A vybrali si dobře. Miesbach vždy stál za svými českými kolegy a účinně přispíval ke splnění jejich záměrů, které často odporovaly nacistickým zájmům.

Díky své diplomatické obratnosti se mu během války podařilo zachránit řadu lidí před koncentračními tábory či gestapem, zabránit vyhlášení stanného práva ve Zlíně, zařídit po porážce Slovenského národního povstání návrat povstalců zpět do zaměstnání u firmy Baťa a k rodinám, které byly mezitím podnikem finančně zabezpečeny. Přestože pro českou věc během války riskoval život a vždy se choval jako čestný člověk, byl po osvobození Československa obžalován z pronacistických postojů a souzen.

Autorům se na základě širokého spektra nově objevených dobových materiálů a archivních pramenů podařilo nejen zrekonstruovat Miesbachův silný životní příběh, ale i osvětlit mnohé dosud neznámé souvislosti a zákulisí historie Baťových závodů, Zlína a širšího okolí.

(Krátce po 15. březnu 1939 muselo české vedení světoznámé obuvnické firmy Baťa a.s. Zlín řešit choulostivé otázky spojené s vlastnictvím firmy. Tehdejší největší akcionář společnosti Jan Antonín Baťa pobýval v USA a do tehdejšího protektorátu se již nevrátil. Po řadě tajných jednání s Janem Baťou se do vlasti vrátila paní Marie Baťová, vdova po zakladateli zlínské obuvnické společnosti, aby se zde ujala řízení firmy, která zůstala v českých rukou. Nacistický okupační aparát se však s tímto stavem nehodlal smířit, nasadil proto do firmy svého zástupce, který měl dohlížet na všechny operace českého vedení a připravit ovládnutí společnosti Němci. Český management tento záměr včas postřehl a sám si našel svého spolehlivého německého ředitele – tenkráte 45letého Albrechta Miesbacha, zkušeného vedoucího pracovníka obuvnické firmy v Augsburgu. Tento německý vlastenec s právnickým a národohospodářským vzděláním se nikdy nestal členem nacistické strany NSDAP.

I když po nástupu do funkce oficiálně neslíbil českému vedení firmy loajalitu, rozhodl se podporovat záměry svých kolegů českých ředitelů. To však vyžadovalo naučit se manévrovat mezi zlínskými Němci, aby mohl splnit to, co si ve svém svědomí předsevzal. Podařilo se mu vyreklamovat spoustu občanů z koncentračních táborů či rukou gestapa, přehlížel mnohé protinacistické činy vedoucích činitelů Baťovy společnosti, sjednal po porážce Slovenského národního povstání návrat povstalců zpět do zaměstnání u firmy Baťa a k rodinám, které byly mezitím podnikem finančně zabezpečeny. Nechal ostatní členy vedení firmy finančně i jinak podporovat slovenské povstání a partyzánské hnutí na Moravě a kryl je před gestapem. Po celou dobu svého působení účinně bránil přesunutí výroby obuvi do Německa, nebo zavedení čistě vojenské výroby ve Zlíně a pobočných závodech. Zlínskou továrnu zachránil na konci války před destrukcí a odvozem strojů.

Přestože během války riskoval pro českou věc život a vždy se choval jako čestný člověk, byl po osvobození Československa obžalován z pronacistických postojů a souzen. Po shrnutí jeho zásluh byl nakonec soudem osvobozen a mohl se vrátit do Německa. Tady se Albrecht Miesbach za významné pomoci Marie Baťové a jejího syna Tomáše, který převzal vedení Baťových podniků v západních zemích, opět úspěšně zapojil do podnikání.)

O autorovi:

JUDr. Jaroslav Pospíšil (1941) pracoval jako právník, až dosud se věnuje literatuře faktu. Je členem Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu. Ve svých nespočetných pracích se věnoval regionální tematice, například Svatý Hostýn (1990), Svatý Hostýn a jeho kraj v pověstech (1993), Svatý Hostýn v historii a povídkách (1994), Toulky dávnou historií podhostýnského kraje (1997), Tichá noc (1997), Prusinovice v minulosti a současnosti (1999), Podhostýnské vzpomínání (1999), Žeranovice (2000), Z pamětí Inocence Krutila, podhostýnského rodáka (redigoval spolu s J. Motalem, 2004), Mrlínek v minulosti a současnosti (2008), své rodné obci Jankovicím věnoval práce V objetí vzpomínek (2010) a Dějiny Jankovic (2011).

Jeho hlavní doménou je však problematika druhého a třetího odboje, které se věnuje v knihách Radista skupiny Clay Eva vzpomíná (1991), Nesmiřitelní – hory Hostýnské (1992), Nešli stejnou cestou – osudy parašutistů a konfidentů gestapa (1992), Sluha dvou pánů (1999), Soumrak demokracie (2000), Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu (2009). Za knihy Hyeny (1996), Hyeny v akci (2004) a Alexej Čepička – šedá eminence rudého režimu (2009) obdržel mezinárodní cenu za literaturu faktu E. E. Kische. Spolupracoval také s Českou televizí na dokumentech Major Antonín Bartoš, Světlana, Tajemství bunkru, Ploština – krvavá paseka, Vizovická Mata Hari, Neznámí hrdinové – Čestmír Šikola, Zabíjení po česku, dokument o Alexeji Čepičkovi a dalších pořadech.

V Nakladatelství Kniha Zlin mu dosud vyšly publikace Světla a stíny v životě Baťova ředitele Ing. Františka Maloty (2011) a Rub a líc baťovských sporů (2012).

Kniha stojí 349,- Kč, má 410 stran a můžete si ji objednat na sekretariat@batova-vila.cz

Vydalo nakladatelství KNIHA ZLÍN, s.r.o. v prosinci 2015, vydání první

Herr direktor